Představte si, že na trhu je produkt, o který není díky vysoké ceně zájem. My ale potřebujeme, aby šel na hodně odbyt. Jak na to, jeho výrobu budeme dotovat penězi, odebranými jinému úspěšného odvětví a tím snížíme jeho cenu, a tak jsme vytvořili umělou zaměstnanost! Hlavním tématem sociální politiky je nezaměstnanost a bída. Dát lidem pocit seberealizace a existenční jistoty, přináší politické výhody. Je to až směšné, když o práci hovoří politici, kteří si na ni nesáhli a žijí jen z toho, co vytvořili prací jiní. Politik nemůže vytvořit pomocí podnikání pracovní místo.

Politik vytváří pouze umělou zaměstnanost pomocí; zákonů, regulací, dotací, atd. Politikovi se hodí i fakt, že umělá zaměstnanost v konečném důsledku vytváří vyšší závislost na mocné politice, buduje si tak centrální policejní diktaturu. Umělá zaměstnanost není odhalitelná na první pohled a její existence je voličům mediálně skryta. Téměř jakákoliv zbytečná činnost se za určitých okolností může jevit jako potřebná a užitečná. Významným spojencem umělé zaměstnanosti se stala statistika plná dezinformací. Hlavně že je dostatek pracovních míst.

Vytvoříme umělou poptávku po tom, co nepotřebujeme, zavedeme dotace a regulace, zaplavíme internet články na objednávku, atd. To, co jsme ještě nedávno dokázali u nás kvalitně levně vyrobit, to dnes dovážíme, většinou z Číny. A lidé se stále více honí a spěchají. Jenže i kdybychom se třeba přetrhli, nic nového už tímto způsobem nevytvoříme a jako společnost se mít lépe nebudeme. Naše závislost na konzumním způsobu života, slouží politikům i různým aktivistům k prosazování soukromých zájmů.

Příležitost jim dáváme i my sami. Umělou zaměstnanost nevytváří jen politici, vzniká i na základě uměle vytvořené poptávky, například manipulací lidí pomocí různých kampaní či reklamy. Vlivem napojení soukromých zájmových skupin na politiku, často nelze oba činitele dost dobře odlišit. Umělá zaměstnanost je i hlavní příčinou narůstajícího globálního zadlužení, neboť politická hra na práci pouze spotřebovává prostředky, přitom z něčeho žít musíme, vždy bude potřeba něčím zaplatit základní lidské potřeby a to „něco“ musíme odněkud vzít.

Umělá zaměstnanost nezvětšuje objem vytvořených hodnot, naopak zvyšuje obtížnost jejich vytváření, zbytečně vyčerpává existenční zdroje, likviduje životní prostředí, zatěžuje náš život zvýšeným hlukem, obírá nás o čas, snižuje naši konkurenceschopnost ve světě. Ve svém důsledku nás uměle zaměstnaný člověk (Miloš Zeman) stojí více, než kdyby bral dávky sociální podpory. Řešení problému, možná trochu paradoxně, tedy spočívá nikoliv ve vytváření pracovních míst ze strany politiků a byrokratů, ale naopak v minimalizaci státních institucí, a ve zrušení předpisů a regulací, v prosazování optimálního globálního trhu.

Místním firmám a obchodům se uleví, klesnou jim náklady a budou moci nabírat nové lidi a navázat na starou tradici výroby zboží, které dnes dovážíme z Číny. Pokud se vám to zdá nemožné, pak se ptám, k čemu je věda a technika, když pracovní doba se nezkracuje a zisk z práce se nezvyšuje, žijeme v permanentní nejistotě a potřeba honby za uměle vytvořenou prací spíše narůstá? Jednoho dne se klidně může stát, že náklady na udržení umělé zaměstnanosti, definitivně přerostou veškeré naše možnosti a rezervy a následkem bude, třetí světová válka.